Sloboda zvierat

Psík utýraný ako exponát výstavy

28. prosince 2009 v 14:10 | WeraMagorr
V roku 2007 "umelec" Guillermo Vargas Habacus zobral psa z ulice, uviazal ho v umeleckej galérii na povraz a nechal vyhladovať na smrť. Niekoľko dní sa "umelec" a návštevníci výstavy pozerali na bezcitné a hanebné "umelecké dielo" založené na psom utrpení až kým pes neumrel. Vyzerá toto ako umenie pre Vás? Ale to nie je všetko...

Žiži, úplne normálne mačiatko

13. prosince 2009 v 19:41 | WeraMagor
Malá Žiži je úplne normálne mačiatko. Má asi dva mesiace, je hravá, nesmierne životaschopná, prítulná. Od svojich rovesníkov sa nelíši. Teda, až na dva drobné detaily. ..

Smutný príbeh o psíkovi (Jim Willis)

22. listopadu 2008 v 19:02 | CuRsYnKa
Keď som bola šteniatko, zabávala som ťa svojím šantením a rozosmievala som ťa. Nazýval si ma
svojím dieťaťom a napriek mnohým rozkúsaným topánkam a niekoľkým "zavraždeným" vankúšom som sa stala tvojím najlepším priateľom. Vždy, keď som bola zlá, pokýval si nado mnou prstom a spýtal si sa: "Ako si mohla?!" - ale nakoniec si mi vždy odpustil, zvalil si ma na chrbát a poškrabkal na bruchu. Moja výchova k čistotnosti trvala trochu dlhšie, než si predpokladal, lebo si bol hrozne zaneprázdnený, ale spolu sme to zvládli.

Pamätám si tie noci, keď som bola pritúlená v posteli k tebe, načúvajúc tvojim tajomstvám a snom a verila som, že život proste nemôže byť lepší. Chodili sme na dlhé prechádzky, behali sme v parku, jazdili v aute, zastavili sa na zmrzlinu (mne si dal len kornútok, lebo vraj zmrzlina nie je dobrá pre psov) a driemala som na slnku, keď som čakala na tvoj príchod domov na sklonku dňa. Postupne si začal tráviť viac času v práci a na svojej kariére a viac času si venoval hľadaniu ľudského partnera. Čakávala som na teba trpezlivo, utešovala ťa, keď si mal zlomené srdce a bol si sklamaný, nikdy som ti nevyčítala zlé rozhodnutia, vždy som nadšene vítala tvoj príchod domov a tešila som sa s tebou, keď si sa zamiloval. Ona, teraz tvoja žena, nie je "psíčkar" - ale aj tak som ju privítala v našom dome, snažila som jej prejaviť svoju náklonnosť a poslúchala som ju. Bola som šťastná, pretože ty si bol šťastný. Potom prišli bábätká a ja som bola vzrušená spolu s tebou. Fascinovala ma ich ružovosť, ich vôňa a tiež som sa chcela o ne starať. Ale ty a ona ste sa obávali, že by som im mohla ublížiť a ja som trávila väčšinu času vyvretá v inej izbe alebo v klietke. Och, ako som ich chcela ľúbiť, ale stala som sa "zajatcom lásky". Ako vyrastali, stala som sa ich kamarátkou. Vešali sa na moju srsť a ťahali sa za ňu hore na svoje vratké nožičky, pchali mi prstíky do očí, skúmali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala som to všetko okolo nich a ich dotyk - pretože tvoj dotyk bol teraz taký zriedkavý - a keby bolo treba, bránila by som ich vlastným životom. Vkrádala som sa do ich postelí a načúvala ich trápeniam a tajným snom a spolu sme čakali na zvuk tvojho auta na prístupovej ceste. Bývali časy, že keď sa ťa iní spýtali, či máš psa, ty si vytiahol z peňaženky moju fotku a rozprával si im o mne príbehy. V posledných rokoch už len povieš "áno" a zmeníš tému. Už nie som "tvoj pes", ale "iba pes" a rozčuľujú ťa všetky výdavky na mňa. Teraz máš veľkú pracovnú príležitosť v inom meste a ty a oni sa budete sťahovať do bytu, kde nie je dovolené držať zvieratá. Urobil si správne rozhodnutie pre svoju rodinu, ale boli časy, keď ja som bola tvoja jediná rodina. Bola som vzrušená z cesty autom, kým sme neprišli k zvieraciemu útulku. Bolo tam cítiť psy a mačky, strach a beznádej. Vyplnil si papiere a povedal: "Viem, že jej nájdete dobrý domov." Pokrčili ramenom a venovali ti bolestný pohľad. Poznali reálnosť umiestnenia psa v strednom veku, aj keď je s "papiermi". Musel si vyprostiť prsty tvojho syna z mojho obojku, keď kričal "Nie, tatko! Prosím, nenechaj ich zobrať môjho psa!" A ja som mala o neho starosť; a akú lekciu si mu to práve dal o priateľstve a vernosti, o láske a zodpovednosti a o úcte k celému životu? Rozlúčil si sa mnou tľapnutím po hlave, vyhol si sa môjmu pohľadu a zdvorilo si odmietol zobrať si môj obojok a vodítko. Ponáhľal si sa, lebo si mal nejaký termín... a teraz mám jeden aj ja. Keď si odišiel, tie dve milé panie povedali, že si pravdepodobne o všetkom vedel niekoľko mesiacov dopredu a neurobil si žiadny pokus nájsť mi nový domov. Potriasli hlavou a povedali "Ako to mohol?" Venujú nám tu v útulku toľko pozornosti, koľko im to ich nabitý rozvrh dovolí. Kŕmia nás, samozrejme, ale moja chuť k jedlu sa stratila už pred mnohými dňami. Najprv som vyskočila a ponáhľala sa ku vchodu vždy, keď niekto prechádzal okolo môjho kotca, dúfajúc, že si to ty - že si zmenil názor - že to celé bol len zlý sen... alebo som dúfala, že to bude aspoň niekto, kto sa o mňa zaujíma, niekto, kto ma zachráni. Keď som si uvedomila, že nemôžem súperiť o upútanie pozornosti so šantením šťastných šteniat, neuvedomujúcich si svoj osud, ustúpila som do najvzdialenejšieho kúta a čakala som. Začula som jej kroky, keď pre mňa prišla na konci jedného dňa a kráčala som za ňou pozdĺž uličky do oddelenej miestnosti. Veľmi tichá miestnosť. Dala ma na stôl, poškrabkala za uchom a povedala mi, aby som sa nebála. Srdce mi búšilo v predtuche toho, čo príde, ale miešal sa v tom aj pocit úľavy. Zajatec lásky odišiel v priebehu dní. Ako to už mám v povahe, viac som sa starostila o ňu. Bremeno, ktoré nosí, ju hrozne ťaží, a ja to viem rovnako, ako som rozoznala každú tvoju náladu. Jemne mi stiahla prednú nohu a slza stiekla dolu jej lícom. Oblizla som jej ruku rovnako, ako som teba zvykla utešovať pred mnohými rokmi. Odborne vsunula ihlu do mojej žily. Zacítila som pichnutie a studenú tekutinu prúdiacu do môjho tela, ospalo som si ľahla, pozrela som sa do jej milých očí a zamrmlala som "Ako si mohol?" Možno pretože rozumela mojej psej reči, povedala: "Je mi to tak ľúto." Potľapkala ma a náhlivo vysvetľovala, že je to jej práca zabezpečiť, že pôjdem na lepšie miesto, kde ma nebudú ignorovať, týrať ani zanedbávať, a kde sa nebudem musieť brániť - miesto plné lásky a svetla, tak odlišné od tohto miesta na Zemi. A s posledným zvyškom mojej energie som sa ju snažila presvedčiť zavrtením môjho chvosta, že moje "Ako si mohol?" nebolo myslené na ňu. Bolo to určené tebe, môj milovaný pane, na teba som myslela. Budem na teba myslieť a čakať navždy. Kiež by ti každý v tvojom živote preukázal takú vernosť. Koniec. Poznámka autora: Ak vám článok "Ako si mohol" vohnal slzy do očí tak ako mne, keď som ho písal, je to preto, lebo je to príbeh zložený z osudov miliónov zvierat, ktoré umierajú každý rok v útulkoch. Vítaná je snaha všetkých, čo by chceli článok ďalej šíriť pre nekomerčné účely, pokiaľ pripisujú poznámku s autorským právom. Prosím, použite ho na vzdelanie ľudí na svojich stránkach, časopisoch, na informačných tabuliach útulkov a vetrinárnych ošetrovní. Privítam zaslanie kópií časopisov, ktoré vytlačia "Ako si mohol?" na hore uvedenú adresu. Dajte verejnosti vedieť, že rozhodnutie pridať do rodiny zviera je dôležité rozhodnutie do života, že zvieratá si zaslúžia našu lásku a citlivú starostlivosť, ža nájdenie vhodného náhradného domova je vašou zodpovednosťou, že spolky na ochranu zvierat vám môžu dať dobrú radu a že každý život je cenný. Prosím, pridajte svoje úsilie k zastaveniu zabíjania, a podporte kampaň za sterilizáciu v prevencii množenia nechcených zvierat. Ďakujem, Jim Willis Copyright 2001 J. Willis (překlad Ing. Lotta Blaškovičová)

Psy sú používané ako návnady pre žralokov

22. listopadu 2008 v 18:59 | CuRsYnKa
Je to neuveriteľné.To, čo ľudia dokážu urobiť.Nikdy by som si ani nepomyslela, že také niečo môže byť.Ale už to viem a je mi do plaču.Je to strašné.
Daj si prosím tento článok na svoj blog a pomôž TU!!!

Príbeh psíka

22. listopadu 2008 v 18:54 | CuRsYnKa
Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli.

Pamatuji si na den, kdy mě vzali od maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostly a opravdu jsem měl být ještě u maminky, ale ona byla taková nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, který já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Pouze nás dva. Choulili jsme se k sobě a byli jsme tak vystrašení. Stále nás nikdo nepřišel pohladit. Tolik nových věcí, zvuků a pachů. Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat. Některá piští, jiná mňoukají, další pípají. Moje sestřička a já jsme natlačení v malé kleci. Slyším i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mne koukají, líbí se mi ,,malí lidé"- děti, vypadají tak mile a směšně, jakoby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do naší klece a vylekají nás. Často nás vyndávají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy slyšíme: ,,Ach, jací jsou rozkošní, chtěl bych jedno domů, ale nikdy si nás nikdo nevezme.


Moje sestřička minulou noc zemřela, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného tělíčka. Slyšel jsem je mluvit, že byla nemocná a že by mne měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje slabé zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestřičkou, neboť její tělíčko ráno vzali ven z klece a nevím jak s ním naložili.


Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mne drží tak něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkali, že jsem milé a krásné štěně! Dostal jsem jméno Anděl, neboli Andílek. Rád olizuji mé nové lidi. Rodina se o mne výborně stará, mají mne rádi a jsou něžní a milí. Jemně mne učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a moře lásky. Chci se jenom zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím.


Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mne jemně držela a povídala, že to bude v pořádku. Tak jsem se uklidnil. Veterinář musel říkat něco smutného mé milované rodině, protože vypadali strašně smutní. Zaslechl jsem něco jako ,,silná dysplazie kloubů" a něco o mém srdci. Zaslechl jsem veterináře zašeptat něco o rádoby chovatelích a že moji rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všechno znamená, ale bolí mne vidět moji rodinu takovou smutnou. Ale stále mne milují a já je mám také stále velice rád.


Už je mi 6 měsíců. Ve věku, kdy jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mne hrozně bolí jenom se pohnout. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mne běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým bych měl být, ale je to těžké! Láme mi to srdce, když vidím děvčátko takové smutné a když slyším mamku a taťku říkat, že ,,asi už nastal ten čas". Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy mluví o ,,dědičných problémech".


Já přeci chci jen cítit teplé sluneční paprsky, hrát si a tulit se k mojí rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď už mne bolí i se postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu už jen kňučet bolestí.


Vzali mne naposledy do auta. Všichni jsou takoví smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být hodný a mít všechny rád. Co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl usušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olíznul ruku, ale můžu jen zakňučet bolestí.


Stůl u veterináře je takový studený. Tak hodně se bojím. Všichni lidé mne objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dneska tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mne drží jemně a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat. Cítím, jak na mne jde klid. Teď můžu něžně olízat její ruku. Začínám vidět sny: vidím přicházet mojí maminku a mé bratříčky a sestřičky na vzdáleném zeleném místě. Říkají, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, který znám - slabým zavrtěním ocásku. Doufal jsem, že s nimi strávím hodně, hodně měsíců, ale nebylo mi to souzeno. ,,Víte", povídal veterinář, ,,štěňata v pet-shopech nepochází od etických chovatelů". Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než uvidím svou milovanou rodinu znovu.


Kdyby se to jenom všechno událo jinak.

Tenhle příběh koluje po internetu, dejte si ho taky na svůj blog ať už se tohle nikdy nestane! Prosím...!!! Vám přece taky musí být líto toho štěňátka, ne?!


Pes ako jahňacina

22. listopadu 2008 v 18:50 | CuRsYnKa
MOSKVA - Hostia jednej z čínskych reštauračných sietí v Moskve dostávali namiestoobjednanej jahňaciny mäso z túlavých psov, dokonca aj z chorých zvierat. Potravinovíkontrolóri našli v čínskejreštaurácii hlavy psov a rozporciované telá.
Reštauračnú sieť zatvorili a jej majitelia sa budú zodpovedať zpodvodu a týrania zvierat. Na praktiky čínskych kuchárov upozornili úrady zákazníci. Hostia v reštaurácii videli, ako zamestnanci zadným vchodom vnášali vaky, v ktorých sa niečo hýbalo.

Potravinoví inšpektori navštívili reštauráciu inkognito a vzorky objednaných jedál podrobili analýze. Testy preukázali, že jedlo bolo pripravené zo psieho mäsa.

V auguste zmizlo v hlavnom meste Ruska množstvo túlavých psov. Obyvatelia z rôznych mestských štvrtí vtedy tvrdili, že zvieratá pochytali a pojedli imigranti z Ázie. Moskovčania netušili, že psov im servírujú v čínskych reštauráciách.

Testovanie na beagloch

22. listopadu 2008 v 18:46 | CuRsYnKa
Testovanie viagry

Pfizer, výrobca tabletiek proti impotencii, je zodpovedný za strašnú bolesť, ktorá bola spôsobená psom (beaglom) pri ukrutných a šialených pokusoch.

V anglických laboratóriách firmy Pfizer- výrobca viagry- museli samčekovia beaglov, v skupinách po deviatich znášať kruté a hanebné experimenty. Tieto experimenty boli robené vo Veľkej Británii, kde sa nachádza jedna z pobočiek firmy Pfizer. Testy sa robili na sildenafil, čo je základná zložka Viagry. Otrasné pokusy boli opísané novinármi v správach. Podobné experimenty sú nie len odporné, ale čisto z vedeckého hľadiska smiešne.

Priebeh testovania

Potom čo boli psy zamknutí v klietkach, kde opustení hladovali, boli pevne priviazaní k operačnému stolu. Traja laboranti a jeden asistent zbavili psie penisy kože. Doslova podľa správy: "koža bola starostlivo stiahnutá!". Dráždivé teliesko (erekčný orgán penisu so svalovými vláknami, kde sa môže hromadiť krv) bolo obnažené a do neho bola zavedená ihla jednej elektródy. Potom sa zmeral krvný tlak a do pohlavného orgánu bol sondou zavedený sildenafil. Po štvrť hodine pripevnili laboranti elektródy k panvovému nervu, čím dráždili dráždivé teliesko elektrickými ranami 10-15V. Elektrošoky trvali jednu minútu. Celé telo psa sa roztriaslo. Zatiaľ čo implantovaná elektróda v dráždivom teliesku posilňovala sval, merala sa sila a tlak erekcie, ktorú pes dosiahol vďaka elektrickému napätiu. Tento stav trval dve hodiny a hneď nato bol zúbožený pes usmrtený.

Šialenou krutosťou týchto experimentov sa nedá dokázať nič, okrem faktu, že mučením elektrickými ranami môže polomŕtvy pes dosiahnuť umelú a nechcenú erekciu!

Sušenie psov

22. listopadu 2008 v 18:41 | CuRsYnKa

Chlapec pohrýzol pitbulla

22. listopadu 2008 v 18:40 | CuRsYnKa
Rio de Janeiro 25.07.2008, TASR
Jedenásťročný chlapec z Brazílie pohrýzol pitbulla, ktorý naňho zaútočil. Informovali o tom miestne médiá. Nezvyčajná výmena rolí sa uskutočnila v meste Belo Horizonte v juhovýchodnom brazílskom štáte Minas Gerais. Gabriela da Silvu napadol v utorok v záhrade rodičovského domu pes Titan. "Chlapec zrazu chytil psa za krk a pohrýzol ho, on je víťaz," povedala preľaknutá, ale pyšná stará mama Arlinda.

Chlapec si v sebaobrane vylomil jeden zub a utrpel ľahké poranenie ramena. Pes, ktorého hneď odchytili hasiči, ostane desať dní pod dohľadom a až potom sa môže rodina za pomoci odborníkov rozhodnúť, či ho prijme späť alebo ho utratia.
"Zvláštne. Od malička bol pri nás a nikoho nenapadol," uviedla stará mama s tým, že po útoku už rodina nechce psa ani vidieť.

Petícia-pomoc

22. listopadu 2008 v 18:27 | CuRsYnKa
Toto je jedna z veľmi mála vecí, ktoré môžme MY urobiť... tak prečo nepomôžeme? Podpíšte petíciu a dajte o tom vedieť ľuďom vo svojom okolí.Určite tým pomôžete:)↓↓↓ Ďakujeme všetkým!

Túto petíciu založila jedna z nejväčších organizácií na ochranu zvierat na svete. Na tejto stránke sa dozviete viac→ *KLIK* . Pokiaľ sa rozhodneš podpísať petíciu klikni *SEM* . Táto petícia prebieha na celom svete, a potom bude predložená OSN (organizácia spojených národov). Je absolútne nezávazná a môžete si nechať na e-mail posielať novinky o tíchto akciách. Keď se chceš dozvedieť koľko ľudí sa na celom svete podpísalo pozri sa *SEM* . Upozorňujem, že táto stránka je v angličtine. Nájdeš na nej nielen počet podpísaných, ktorí niesú ľahostajní k osudu zvierat ale aj fotky mazlíčkov a všetky organizácie na ochranu zvierat na celom svete. Myslím, že určite stojí za to sa zapojiť, nebuďme už ľahostajní k zvieracím životom a zapojme se do tohoto skvelého projektu. Prosíme...
NEVáHAJ A PODPíš TúTO PETíCIU, JA SOM SA Už ZAPíSALA :)

Ryby a delfíni v ohrození!

22. listopadu 2008 v 18:19 | CuRsYnKa
Vztah mezi člověkěm a kytovci trvá již tisíce let. Delfíni se objevují již na prehistorických rytinách z jižní Afriky. Na Krétě byli dokonce delfíni uctíváni jako bohové. Také velryby jsou zmiňovámy od pradávna, byť jejich pověst není vždy tak jednoznačně kladná jako pověst delfínů. Novozélandští Maorové však dodnes uctívají delfíny, ale i velryby jako magická a posvátná zvířata. Zprávy o přátelství kytovců s člověkem nejsou pouhé báje. Jen v tomto století existuje několik doložených případů, kdy se delfíni neostýchali kontaktu s člověkem.

Lov velkých kytovců - velrybářství
Lov velryb ve člunech a pomocí harpuny připojené k lanu je prastarým způsobem získávání obživy. Rozmach moderního velrybaření v druhé polovině minulého století a průmyslové velrybaření ve 20. století však způsobily ve všech mořích světa tak rozsáhlou decimaci velrybích populací, že několik druhů velkých kytovců je dnes na pokraji naprostého vyhynutí.
Za pouhých osmdesát let 20. století ulovili velrybáři více než 2 miliony velryb! Nízká rozmnožovací schopnost velryb (samice za celý život porodí v průměru jen 7 až 10 mláďat) a snížená genetická rozmanitost populací mnoha druhů velryb by mohly znamenat, že některé druhy velryb jsou odsouzeny k vymření.
Zabíjení
Většina diskuzí o zabíjení velryb je zaměřena na jejich vysoký stupeň vědomí a tudíž schopnost trpět, a na nutnost chránit je před vyhynutím. Zkusme se zabývat otázkou, jak dobře nebo špatně odpovídají metody zabíjení ideálu, kterým je okamžité usmrcení nebo znecitlivění proti bolesti. Ověřovala se účinnost metod, kterou používali norští velrybáři v letech 1992 - 93. Velryby byly střeleny harpunou s výbušnou hlavicí. Asi polovina (349 z 811) byla zabita "okamžitě" (do 10 sekund). Přes 90% zahynulo do 10 minut, ale pár jich přežilo až 50 minut. Jsou to hodnoty lepší než z předešlého měření při průmyslovém lovu velryb v roce 1984 - 86, kdy 16% bylo stále ještě naživu 15 minut po první střele. Tyto údaje však neberou v úvahu strach a vyčerpání, kterým můžou (a nemusí) velryby trpět během lovu trvajícího až hodinu. Humanitární a ekologické argumenty ve prospěch záchrany velryb jsou velmi pádné. Moderní, nemilosrdně účinné metody pro zabíjení velryb je vystavují kratší době strachu a stresu, než je doba při většině druhů "sportovního zabíjení", kdy se používá návnady nebo vlasce.
Velrybí maso
Velryby se kdysi lovily pro kostice, tuk a v menší míře také pro maso (u vorvaňů se ještě zužitkovával tzv. spermacet, vysoce kvalitní tuk a ambra, zvláštní a vzácná tuhá hmota pocházející ze žaludku, která se prodávala za velmi vysoké ceny a používala se do parfémů). Všechny tyto produkty kromě velrybího masa dnes již spolehlivě a levně nahradil chemický průmysl (i když jeho rozvoj má také záporné stránky v podobě znečištění životního prostředí). Velrybáři kdysi naprostou většinu masa vyhazovali zpět do moře, jelikož lov byl zaměřen na získávání velrybího tuku. V Japonsku se velrybí maso stalo významnou složkou výživy obyvatelstva po skončení druhé světové války, kdy byla tato zdevastovaná země nucena využít každý dostupný zdroj bílkovin. Na jídelníčku luxusních restaurací sa dostalo až v osmedátých letech. Vzhledem ke všeobecnému zákazu komerčního lovu je totiž velmi žádané, a tudíž i drahé, a do Japonska se dnes dokonce pašuje. Na trh jej dodávají i "vědci", kteří jej ve skutečnosti k výzkumu vůbec nepotřebují. Vybíjení malých kytovců.
Lov pro maso
Za posledních dvacet let bylo v pobřežních oblastech Japonska zabito zhruba 300 000 delfínů, sviňuch a jiných malých kytovců. Ozubení kytovci malých a středních rozměrů jsou loveni pro maso. Tento lov se v tomto století rozšířil natolik, že značně ohrožuje přežití některých populací kytovců. Poptávka po delfíním mase například v Japonsku prudce stoupla poté, co nabylo platnosti moratorium na komerční lov velryb. Jen v roce 1988 bylo uloveno 40 000 jedinců sviňuchy běloploutvé.
Způsob lovu je přitom značně mimořádně krutý. Většinou se provádí tak, že rybáři hejno kytovců obklíčí v zátoce, naženou je na mělčinu a hromadně je ubodají dlouhými tyčemi. Mrtví a zranění kytovci jsou posléze vyvlečeni na pláž. Mnoho raněných jedinců přitom pomalu a bolestivě umírá na pláži postupným vysycháním, tísněno vahou vlastních těl, která již nenadlehčuje voda.
Delfíni a jejich příbuzní jsou loveni i v jiných koutech světa. V Peru dnes hyne rukou rybářů zhruba 10 000 delfínů ročně. Jejich lov se rozšířil v 70. letech úměrně s postupnýcm zhroucením peruánského rybolovu sardele obecné, které způsobila změna teplého mořského proudu El Niňo. Již předtím prodávali rybáři maso kytovců, kteří se jim náhodou zapletli do sítí a utonuli. Maso je však používáno jako návnada pro lov krabů!
Lov na "ochranu" rybolovu
Nevíme přesně, kolik delfínů a jiných kytovců každoročně zabíjejí rybáři ve jménu ochrany svého živobytí, jsou to ale pravděpodobně tisíce těchto tvorů. Rybáři se totiž mnohdy mylně domnívají, že kytovci a jiní mořství savci nesou zodpovědnost za úpadek zásob ryb. Skutečnou příčinou je přitom většinou samotné plenění rybích zásob nadměrným průmyslovým rybolovem, k němuž se přidávají i změny mořského proudění.
Nadměrný rybolov
Nadměrný rybolov průmyslovými metodami již několikrát v tomto století prokazatelně vedl ke zhroucení rybích populací. Například lov sleďů v Severním moři musel být přerušen, protože zdecimování jejich populací vedlo k výraznému poklesu úlovků. Ryby jsou hlavním zdrojem pro mnoho druhů kytovců. Je zřejmé, že vytrvalé a rozsáhlé plenění tohoto zdroje potravy může mít na kytovce pouze záporný vliv. Je zcela nepochybné, že světový rybolov má globální důsledky. Hromadnými výlovy byly narušeny vztahy mezi lovenými rybami a jejich predátory, ohrožena je genetická diverzita.
I v České republice můžeme vidět sea-food prodejny, kde se prodávají i živí, v ledu uložení, nebo v igelitu hermeticky uzavření mořští živočichové. Doufáme, že po přečtení výše uvedených faktů, nepodpoříte toto šílené zabíjení návštěvou takovéto prodejny. Děkujeme vám za zvířata, která se sama nemohou bránit.





Zabíjanie elektrickým prúdom

22. listopadu 2008 v 18:13 | CuRsYnKa
Kožich je luxus za cenu smrti!

Kožichy nosí překrásná zvířata a šerední bezcitná lidé!
Nejvíce celosvětově rozšířená metoda zabíjení norků je udušení: CO nebo CO2 . Lišky jsou nejčastěji zabíjeny elektrickým proudem. Elektrody napojené na baterii jsou zaraženy do tlamy a vsunuty do konečníku zvířete.

V roce 1994 bylo na celém světě pro svůj kožich zabito 22.615.000 norků a 3.159.000 lišek.

Nedávné vyšetření odhalilo, že v Rusku jsou zabíjeni mroži, tuleni a šedé velryby na krmení pro kožešinové velkofarmy. Vyšetřovatelé nalezli tyto farmy obklopené kostrami nespočetných mořských savců, sklady plné hnijícího masa z velryb, mrožů a tuleňů. V roce 1994 navštívili vyšetřovatelé WSPA velkofarmu v Rusku, která měla kapacitu 20.000 lišek a 120.000 norků. Zvířata byla krmena kusy tuleních mláďat a v lednici jich bylo 2 500.

Ubili mačiatko motykou a upálili ho!

22. listopadu 2008 v 18:06 | CuRsYnKa
Dvaja mladí chlapci vo veku 9 a 14 rokov tam ubili motykou malé trojmesačné mačiatko. Ich bezcitnosť vyráža doslova dych! Zo smrti nevinného zvieratka je šokovaná najmä jeho majiteľka, ktorá ho prikrmovala, aj keď sa o neho starala mama.

Tento brutálny čin mladých tyranov ju šokoval aj preto, že tyranmi, ktorí mačiatku pomohli na druhý svet, boli synovia jej suseda. Svedkovia polícii uviedli, že chlapci ho bili do hlavy nielen motykou, ale aj lyžou a potom ho zapálili!

Jeden zo svedkov sa jedného z chlapcov spýtal, či by sa mu to páčilo, keby aj jeho niekto takto ubil. On sa vraj len smial a tlieskal. Polícia našla mačiatko na ich dvore a predala prípad celoštátnej polícií.

Starší páchateľ už údajne mal niečo "na rováši" aj v minulosti, no zostane pravdepodobne nepotrestaný. Rovnako ako mladší chlapec, ktorý je ešte neplnoletý.

,,Rozprávka" o jednom zvieratku

22. listopadu 2008 v 18:00 | CuRsYnKa
Povím vám pohádku o jednom zvířátku...
Byla to liška...polární liška...krásná bílá polární liška...nikdy neviděla své rodiče...jediné co viděla, byla mříž...mříž a ostatní lišky...dvě...byly s ní v kleci...v tom stísněným prostoru...metr metr metr...se tam tísnily tři...a žádná z nich nikdy neviděly své rodiče...jediné co zažila byla ta mříž...A také bolest...to především...lidé ji bili...jediné co mohla jíst byla kaše s přídavnýma látkama pro růst srsti...a hnusnou vodu...a ten stísněný prostor..a také myslím že se tomu říká extrémní podmínky...strašná zima kdy ji mříž studí do tlapek...zima proto aby zase a jen byla kvalitní srst! O nic víc nešlo...JEN O SRST!
Pitomou srst...někde slyšela že tomu kde je se říká kožešinová farma...ano byla na kožešinové farmě...
Místo kde každý den obchází SMRT! Tam a zpátky a vybírá si kdo bude další...kdo už nebude v tom stísněným prostoru metr krát metr krát metr...ale bylo to vlastně vysvobození...od bolesti a utrpení zpusobené lidskou nenasytností a pýchou...lidskou chladnou duší...necitelnou!

James Oliver pobúril ochranárov zvierat

22. listopadu 2008 v 17:51 | CuRsYnKa
Slávny kuchár Jamie Oliver pobúril ochranárov zvierat. Scény v televíznej šou Jamie's Fowl Dinners, na ktorých "kuchár bez čapice" zabíja kurčatá pomocou plynu a elektriny, označila organizácia na ochranu zvierat RSPCA za nemorálne.

Jamie's Fowl Dinners, ktorý bude mať premiéru na austrálskej stanici Channel 10 tento mesiac, je súčasťou Oliverovej výpravy upozorňujúcej na
kruté zaobchádzanie so zvieratami v slepačích farmách.
Na jednej zo scén, proti ktorým ochranári zvierat protestujú, zabíja 32-ročný kuchár kurence elektrinou a na ďalšej používa kysličník uhličitý.

Hovorkyňa spoločnosti proti násiliu na zvieratách Animal Liberation Victoria Debra Tranter Olivera vyzvala, aby na poukazovanie krutého zaobchádzania so zvieratami použil zábery z existujúcich fariem.

Napriek dobrému úmyslu bolo podľa nej Oliverove konanie kruté a minulo svoj cieľ. "Páči sa mi, čo sa snaží dokázať, ale vybral sa zlou cestou," vyjadrila sa Tranter. Predstavitelia televíznej stanice Channel 10 šou obhajujú, Jamie Oliver má podľa nich na zabíjanie zvierat na jatkách licenciu.



Príprava lahôdok

22. listopadu 2008 v 17:46 | CuRsYnKa
Vyšetrovatelia navštívili psiu farmu severne od mesta Harabin, kde zdokumentovali psov žijúcich v
mrazivej hale bez potravy a vody. Živí psi sú obklopení mŕtvymi zavesenými na kovových hákoch. Psi sú priviazaní tenkými kovovými drôtmi. Hrôzostrašné ticho prerušuje len občasné kňučanie šteniat ležiacich na zamrznutej zemi, ktoré slabosťou sotva otvárajú oči. Časť psov je určená na domáci predaj mäsa a kožušiny. Ostatné sú namačkané do vriec a čaká ich niekoľkohodinový transport do Kórey, pretože kórejské reštaurácie vyžadujú čerstvé mäso. Mäso z utýraných zvierat je vraj lahôdkou, ktorá posilňuje zdravie a silu organizmu. Podľa miestnych tradícii zvyknú psa v Číne alebo Kórei zavesiť dole hlavou a biť dovtedy, kým v mäse stúpne hladina adrenalínu na maximálnu možnú mieru. Psa potom zabijú, stiahnu z kože a okamžite varia. Mačky často hádžu do vriacej vody živé podľa hesla, čím viac zviera trpí, tým je mäso lahodnejšie.

Lov zvierat

22. listopadu 2008 v 17:35 | CuRsYnKa
Lov je najstaršou metódou získavania kožušín. S vynálezom rôznych ôk a pascí tento spôsob nadobudol oveľa krutejšie rozmery. Najpoužívanejšie a najdrastickejšie je lovenie zvierat do čeľusťových pascí. Len čo zviera stúpi na jazýček pasce, ostré zuby sa zaklapnú. Zviera nie je mŕtve ihneď, umiera pomaly krutou smrťou, často celé dni a týždne, pokiaľ neuhynie od vyčerpanosti, hladu, nadmernej straty krvi. Do pascí sa však chytajú aj zvieratá, o ktoré lovci nemajú záujem a považujú ich za odpad. Sú to väčšinou psy, mačky, rôzne vtáky, srny a lane. Počet týchto "bezcenných úlovkov" predstavuje viac než polovicu všetkých ulovených zvierat.

Kvôli lovu do pascí došlo k drastickému zníženiu počtu či úplnému vyhubeniu niektorých druhov zvierat. Úplne vylovený bol morský norok, bobra od rovnakého osudu zachránila iba zmena módneho trendu a posledných asi 500 snežných leopardov sa vyskytuje už iba v Himalájach.

Používanie pascí je na Slovensku zakázané Zákonom NR SR 115/1995 Z. z. O ochrane zvierat, nijako sa však neobmedzuje dovoz kožušín z krajín, kde je lov do čeľusťových pascí bežnou záležitosťou. Medzi tieto krajiny patrí najmä Rusko, USA a Kanada.

Týranie mačiek

22. listopadu 2008 v 17:22 | CuRsYnKa
Usmrcovanie mačiek je rovnako drastické. Niekedy sa používa metóda, pri ktorej sa mačke hadicou nalieva do krku voda, až kým nepraskne žalúdok. Je iróniou, že dlhosrsté mačky sa v Číne chovajú ako obľúbení domáci mazlíčkovia, zatiaľ čo na dvore tí istí ľudia za nepredstaviteľných podmienok chovajú klasické mačky na kožu a mäso. Centrom produkcie mačacích kožušín je mesto Jinan na severe Číny. Odhaduje sa, že v provincii sa od októbra do februára zabije viac ako pol milióna mačiek. V blízkej továrni spracujúcej kožušiny pre Európu bolo na sklade takmer 100.000 mačacích kožušín.

Zvieratko pre kožuch?

22. listopadu 2008 v 14:38 | CuRsYnKa
Na výrobu jedného kožucha je "potrebné" zabiť:
- 65 norkov
- 130 činčíl
- 100 veveričiek
- 60 králikov
- 15 rysov
- 14 vydier
- 12 bobrov
- 10 líšok
- 10 jazvecov
- 10 kórejských psov
- 4 leopardy

OSUDY LíšOK
Polárna líška obýva v prírode teritórium veĺkosti niekoľko desiatok kilometrov štvorcových.Na farmách je zredukovaný líškin život na klietku veľkosti 1x2 metre, čo jej je asi tak na tri kroky. Jej život-obmedzený na ležanie, státie a neurotické pobehovanie po drôtenej podlahe klietky trvá 3roky. Hlavným problémom pre líšky chované na farmách je stresom vyvolaný kanibalizmus. Odhaduje sa, že kôli tomuto problému prídu farmári za rok o približne 20% malých líščiatok. Ale keď si to tak vezmeme, čo je lepšie-keď nás rozožierajú vlastní súrodenci, alebo keď umierami pomocou kopancov silných mužov???
KEĎ PRíDE KONIEC
Po niekoľkoročnom chove sú zvieratká určené na skožkovanie usmrcované brutálnym spôsobom podľa kritéria-nepoškodiť kožuch.Vystrašené zvieratká sú kliešťami vytiahnuté z klietok a ako na bežiacom páse drasticky zabíjané elektrickým prúdom, pričom sa jedna elektróda vloží do papulky zvieratka a druhá do konečníka, udusením výfukovými plynmi, zlomením väzov, alebo otrávením...

Na farme majú zvieratká nároky na vodu, ktorú nemajú vymenenú niekoľko dní a musia sa k nej naťahovať cez mreže svojho väzenia...
Aj tento milý tvor už možno nežije.Len kvôli tomu, že nejakej celebrite chýbal v šatníku pekný biely kožuch!!!
Len si predstavte, koľko nevinných zvierat je denne zavraždených!
Koľko delfínov je denne chytených a následne zabitých nepozornými rybármi!
Koľko krásnych zvierat je denne stiahnutých z kože len preto, lebo majú pekný kožúšok!

A TO VšETKO LEN KVôLI BLBéMU KOžUCHU!



Formy týrania

22. listopadu 2008 v 14:15 | CuRsYnKa
Problém dnešnej doby je ako všetci vieme o týran zvierat ,ale kto se tomuto problému postaví? To zostává otázkou........

Každý z nás občas túži o niekoho sa starať, dnešný trh ponúka mnoho mazlíčkov o ktoré sa môžeme starať , ale čo s nimi ked sa preceníme a nemôžeme se o také zviera starať ? Určite ponúka sa riešenie v podobe smrtiacej injekce , útulkov či sprostého vyhodenia zvieraťa z domu. Ale najhoršií a nejodpornejšií pojem je laboratórium a bitúnok....

LABORATÓRIUM
Iste každý prípravok sa musí poriadne odskúšať na živom tvore inak by predsa nemohol prísť na trh . Už ste počuli o tom ako sa testujú náplasti? Vezme sa králíček náplasť sa nalepí a zlepí , nalepí a zlepí , nalepí a zlepí, kým králíčkovi nejde vidieť kosť a koža. Šampóny sa skúšajú na mačiatkach , proste sa im nalejú do očí. Pravdepodobnost , že mačka oslepne je viac než 90 percentná. Na zvieratách sa tiež testujú lieky , zbrane , víry a tak ďalej.

BITÚNOK
Keď počujeme slovo bitúnok nevybaví sa nám nič zvláštneho až na tisíce a tisíce umierajúcich zvierat , ktoré denne zažívajú peklo. V prepravníkoch určených pre 20 kráv sa tesná 50 vystrašených zvierat, než však dojdú na bitúnok mnohé z nich prejdú horúčavou alebo sú jednoducho pošlapané svojimi druhmi Keď prepravník dorazí na miesto odstránia sa mŕtvoly.Zvieratá sú navyše dehydrované, pretože nedostávajú prísun vody aby mäso nezvodnatelo. Potom sa zvieratá odženú na svoju smrť.Keby kdokoľvek z nás prechádzal tou uličkou zošalel by skôr než by došiel k cielu.

Trpiace zvieratá

22. listopadu 2008 v 14:05 | CuRsYnKa
Každý deň je na pokusy použitých viac ako milión zvierat. V laboratóriách je na väčšine z nich v mene pseudovedy prevádzaná vivisekcia (z lat. pitvanie za živa). Pri voľbe, ktoré zviera sa na pokus použije, sa neuplatňujú vedecké kritériá, ale kritérium dostupnosti. Obeťami sa stávajú najčastejšie umelo chované myši a potkany, laboratóriá si často objednávajú zvieratá, ktoré boli domácimi miláčikmi. Stále viac sú oblúbené opice, aj ohrozené druhy odchytávané v divočine.
Utrpenie týchto nevinných tvorov sa dá priblížiť pomocou testov, ktoré sa vykonávajú kvôli "bezpečnosti" kozmetiky. Jedným z najkrutejších je Draize test prevádzaný na králikoch. Ich tenká rohovka a neschopnosť oka vyplaviť cudziu látku ich priam predurčujú na krutý test, pri ktorom králikovi odstránia očné viecko, uväznia ho do krabice a nechajú pôsobiť chemikáliu v oku. Test trvá niekoľko dní a jeho výsledkom je zistenie intenzity podráždenia v rozmedzí císel 0 až 5. Vzhľadom k tomu, že výsledné hodnoty sa líšia už aj medzi jednotlivými králikmi, jasne vyplýva, že nie je možné výsledky testov bezpečne preniesť na človeka - ak sa látka dostane do ľudského oka, to začne slziť a objekt rýchlo z oka vyplaví, nehovoriac o množstve rozdielov medzi okom človeka a králika.
Pritom existuje takmer stovka skutočne vedeckých a medzinárodne schválených metód, ktoré sú lacnejšie, presnejšie a hodnovernejšie. Ďalším neskutočne krutým testom je LD 50, ktorý testuje pri akom množstve látky zahynie polovica testovaných zvierat. Tento test je celkom nezmyselný, pretože neprináša žiadne výsledky a aj v prípade, že by sa dal preniesť na človeka, viete si predstaviť aké množstvo zubnej pasty by sme museli zjesť, aby polovica z nás zomrela? Kožné testy citlivosti, pri ktorých sa zvieratám nanášajú koncentrované chemikálie na vyholenú pokožku, sú rovnako kruté a neefektívne! Množstvo firiem dnes predáva kozmetiku testovanú humánnymi a ďaleko presnejšími metódami.

Týranie v priamom prenose

22. listopadu 2008 v 13:46 | CuRsYnKa
Pri jednej reštaurácii sledoval vyšetrovateľ, ako jedného psa vyťahujú z vreca a druhý zostal vovnútri. Pes vytiahnutý von začal kývať chvostom, prestal, keď ho mäsiar pevne zviazal drôtom, aby sa nemohol hýbať. Pes sa v zúfalstve pokúsil uniknúť a mäsiar ho bodol nožom do slabín. Pes vyl bolesťou a tenký drôt sa mu smrteľne zarezával do krku. Ako zviera v agónii bojuje, slučka sa uťahuje a pomaly ho zadusí. Toto je veľmi častý spôsob usmrcovania. Po niekoľkých minútach začal mäsiar sťahovať psa z kože, videodokument ukazuje, že pes ešte mrkal očami. Videozáznam je možné vidieť na www.hsus.org.

Cirkusová zábava

22. listopadu 2008 v 13:41 | CuRsYnKa
Cirkusová zvířata jsou zbavená všeho, co dělá život životem! Pro žádného návštěvníka cirkusu by pochopitelně nebylo nijak příjemné připustit si myšlenku, že ohromující a barevná podívaná v cirkusu zastírá fakt, že všechna zvířata v cirkusu jsou nedobrovolní zajatci, kteří v zájmu vlastního přežití pouze mechanicky opakují naučený výstup.

Každý tvor je zrozen jako svobodná bytost. Stejně jako lidem, ani zvířatům nestačí ke spokojenosti pouhý dostatek potravy. Všechny živé organismy se po tisíce a milióny let přizpůsobovaly svému životnímu prostředí, a proto jejich násilné věznění nemůže být nic jiného než celoživotní stres a utrpení. Zvířata v cirkusech jsou navíc nucena k nepřirozeným výkonům, často velmi brutálními metodami. Majitelé cirkusů se zvířaty a cvičitelé pochopitelně popírají užívání jakýchkoliv surových metod.
Drezůra

Vábením a lákáním na potravu nelze přimět například medvěda k tomu, aby jezdil na motorce. Nejde-li to po dobrém, předcházejí podobným, zdánlivě obdivuhodným nebo zábavným kouskům celé měsíce drezůry.

Drezůra je nucení zvířete k nepřirozeným úkonům, které mnohdy překračují jeho síly a schopnosti. Vyjímkou při ní není používání takových pomůcek, jako jsou vidle, biče, bodce, elektrické obušky, plameny pochodní, obojky s hřeby do vnitř; nebo praktik jako bití a trápení hladem nebo žízní. Cvičitelé neváhají použít jakoukoliv metodu, jenom aby se dostavil výsledek... Časté je i ovládání zvířat pomocí drog a sedativ. Zvířata jsou pak malátnější a snáze manipulovatelná. Kvůli snížení rizika pro krotitele jsou šelmám mnohdy vybíjeny zuby a stříhány drápy. Celé číslo, které je pak publiku předváděno znamená pro zvíře soubor vynucených, nepříjemných, a nepřirozených pohybů. To vede k degradaci zvířete, a ve spojení s drezůrou trpí zvířata neustále strachem.

Zde je několik příkladů "etické" drezůry:

Medvědi - oblíbené panáčkování a tancování se vynucuje přikládáním rozpálených destiček na chodidla medvědů!

Opice - často publikum tleská různě oblečeným opičkám, které musejí často dělat nesmyslné kousky. Potlesk a hluk je pro opice stresující.

Tygři - není třeba si představovat metody, kterými se tyto šelmy, které se bojí ohně donucují proskakovat skrze hořící kruh.

Sloni - dělají nebezpečné stojky, všichni známe kulaté podstavce, které se používají proto, protože strach z pádu nebo zranění brání se slonům hnout z místa. Téměř v každém cirkusu je možné vidět na tělech slonů dvě výrazné skvrny, kterými se označují citlivá místa sloního těla, do kterých se zabodávají "sloní háky" - brutální nástroj, kterým cvičitel ovládá slona. Sloní kůže je přitom velmi citlivá na jakýkoliv - i lehký dotyk!
Násilí a strach...

O nedobrovolnosti vykonávání požadovaných úkonů svědčí biče, náhubky, klece a řetězy. Drezér například zná, nebo má označená místa na tělech zvířat, kde jsou jejich zvláště citlivé zóny. Úderem, nebo bodnutím do těchto míst je zvíře nuceno a ovládáno. Krotitel neustále zvířeti demonstruje svoji fyzickou a psychickou převahu a způsobuje mu tak stres. Stresovaná adeprimovaná zvířata, která neznají více než klec a drezůru, trpí duševními poruchami. Zejména u slonů a medvědů můžeme pozorovat nejrůznější typy zoochóz - mentálních postižení zvířat. Ty se projevují buď naprostou apatií, přešlapováním, nebo kýváním hlavou, ale také náhlou agresivitou, která může být nebezpečná i pro diváky, zejména pro důvěřivé děti. To především proto, že pro snažší manipulaci jsou zvířata držena maximálně bez možnosti pohybu a navíc pod neustálým psychickým tlakem. Tím, že se pak zvíře ocitne v prostornější manéži, projeví se jeho touha po svobodném pohybu a může dojít (a již mnohokrát došlo, zejména u slonů a medvědů) k nezvládnutelnému výbuchu agresivity zvířete. Rovněž hlasitá hudba, ostrá světla, pachy a potlesk publika zvyšuje u plachých zvířat pocity úzkosti a ohrožení.

Většinu života tráví zvířata v těsných klecích, čímž jsou omezeny jejich instiktivní potřeby, jako běhání, šplhání, hrabání, lov a podobně. Například tygr, oblíbená cirkusová šelma, má v přírodě své teritorium okolo 70km2 a během svého života přejde vzdálenost 2.000 km. V cirkuse má k dispozici klec o velikosti osmi až deseti metrů čtverečních, přičemž někdy se v takové kleci tísní zvířat i více. Slon, žijící v přírodě, ujde denně vzdálenost dvou mil, zatímco v cirkuse tráví většinu svého života připoután na řetězech, kolébající se ze strany na stranu. Většina zvířat je úmístěna v naprosto nevyhovujících prostorách, zvířata jsou vystavena hluku, průvanu, vlhku, slunci, nebo naopak přímému mrazu bez možnosti vyhledat přirozený úkryt. Jedinými okamžiky pro opuštění klece jsou chvíle drezůzy, nebo vystoupení v manéži.

K nejhoším chvílím jednotvárného života cirkusového zvířete patří transporty. Cirkus objede během jedné sezóny desítky měst; delší vzdálenosti absolvují zvířata v transportních vagónech. Bez ohledu na jejich únavu, zdravotní stav nebo na počasí jsou převážena stovky kilometrů natěsnána v klecích a maringotkách. Zvířata spotřebují velké množství vody a potravy, což je problém zejména u cirkusů s velkým počtem zvířat. Napájení a krmení stojí mnoho peněz i času, proto jsou zvířata během transportu napájena jen zřídka, což pro ně opět znamená vystupňování celkového vyčerpání a strádání.

Původ exotických zvířat držených v cirkuse bývá často nejasný. Bývají pořizována i na černém trhu a během života se tak opakovaně stávají předmětem nezákonného obchodu. Zvířata stará, nepoddajná, přebytečná,nebo jinak nepoužitelná končí v lepším případě v zoologických zahradách, v horším v laboratořích, kde se stávají obětmi pokusů.

Po rozpadu státního podniku Československé cirkusy a varieté (cirkusy Praga, Evropa a Humberto) zastavilo Ministerstvo kultury jakékoliv dotace pro tento druh zábavy. Rozpadem podniku pak vzniklo několik desítek cirkusů a samostatných varietních aktivit. Mezi nimi vládne v současné době velká rivalita a boj o diváka zabíhá mnohdy až do nezákonných praktik. I přesto je cirkusáctví stále více považováno za podřadný druh zábavy.
Pro zvířata cirkus zábavný není!

Lidé navštěvují cirkusy většinou kvůli dětem. To, co však děti vidí jsou zotročená a ponížená zvířata. Představení pak v dětech nutně vyvolává pocit nadřazenosti a panovačnosti nad přírodou. Nevychovávejme svoje děti k násilí a povýšenosti. Návštěva loutkového divadla nebo hudebního vystoupení obohatí děti mnohem více. Existuje i celá řada dalších kulturních aktivit, včetně cirkusů bez zvířat, kde je program postaven na odvaze a dovednostech .


PROSÍM POMôŽ!!!

17. listopadu 2008 v 17:35 | CuRsYnKa
Vytlač si tieto kartičky a porozdávaj ich ľuďom.Pomôžeš tak dobrej veci a budeš mať dobrý pocit, že si pre tieto úbohé tvory niečo urobila!!!Prosím, pomôž im!!!Je to také jednoduché!

Zdroj : www. nezavirej-oci.blog.cz

Pomôž mláďatkám tuleňov

15. září 2008 v 18:52 | CuRsYnKa
Prosím pomôžte aj VY! Ako pomôžeš??? Keď si tento článok okopíruješ na svoj blog. Ten, kto ho nemá na svojom blogu, tak nemá snáď ani právo dýchať rovnaký vzduch, ako dýchame my ostatní. So srdcom na správnom mieste... :'(
Povinne - CELÝ ČLÁNOK!
Nórsko zavádza novú podobu turizmu, pri ktorej sú k smrti umlátené mľáďatá
tuleňov, Kanada nás zabíja tiež.
Je toto šport....???
Je toto športovec..???
Prehral som svoj život....
Prečo???
Len vy ste naša nádej!!!
Prosíme vás, zastavte to!!!Pomôžte nám!!!
Neotáčajte sa tejto výzve chrbtom!!!
Nemôžeme sa brániť, nemáme žiadne zbrane.
Viem že pre vás to je bolestivé, ale nás to bolí viac.Nemáme vôbec žiadnu obranu, zabíjajú nás možno aj v tomto momente :(
Prečo majú právo nás zabíjať?
Potrebujeme tvoju účasť!!!
Bojíme sa ďalšieho dňa, či opäť prídeme o niekoho z nás....
Pômôžte nám...
Aj my máme svoje rodiny...
Prosím, nenechávajte ma tu samého :(
Veľmi vás prosím, pomôžte týmto úbohým tvorom aspoň tým, že si to skopírujete do svojho blogu, či albumu...to je jedno...hlavne POMôŽTE!!!!!
 
 

Reklama